Úrovně autonomního řízení

Úrovně autonomních aut vychází z dokumentu organizace SAE (celosvětová organizace odborníků na dopravu). Základní princip v rozdělení do pěti úrovní spočívá ve vybavení vozidla asistenčními systémy, které zasahují do řízení vozidla během různých podmínek. Sériové automobily se dnes drží na stupni dva, ale pomalu se blíží k trojce. Možná by se mohlo zdát, že jsou plně autonomní vozidla už blízko, ale ve skutečnosti tomu tak ještě zdaleka není.

Základní požadavky na autonomní automobily:

Zvýšení bezpečné dopravy a snížení nehodovosti
Optimalizace dopravního prostředí
Redukce emisí
Podpora mobility starších osob
Inovace a využití nových technologií

Normativní rozdělení úrovní automatizací:

0) Žádný asistent, který by zasahoval do řízení. Vozidlo využívá maximálně sdělovačů, na základě kterých řidič upraví styl jízdy sám, např. upozornění na námrazu rozsvícením kontrolky.

1) Jeden systém, který ovlivňuje řízení buď ve směru vpřed, nebo v příčném směru. V tzv. dopředném směru je to známý systém Front Assist nebo Adaptivní tempomat, které monitorují dění před vozidlem a případě potřeby sníží rychlost vozidla, případně zastaví. V příčném směru je to např. Lane Keeping Assistent, který cílenými zásahy do volantu udržuje vozidlo v jízdním pruhu.

2) Pokud lze automaticky řídit zatáčení, zpomalování a zrychlování, vozidlo je ovládáno v podélném i příčném směru. Přesto je řidič stále ten, kdo musí držet ruce na volantu a kdo monitoruje prostředí, zda tam není nějaké riziko nebo situace vyžadující naši zvýšenou pozornost. Je tedy na nás, abychom si určili, kdy převzít více či méně řízení vozidla. Řada vozidel tyto moderní systémy má a v určitých specifických prostředích již spolehlivě pracují. Např. dálnice, která se svoji strukturou velmi vhodná. Má dobře determinované prostředí, na rozdíl od městských komunikací s řadou přechodů, pevných i náhlých překážek, atp.

3) Při určitých podmínkách (např. rychlost jízdy do např. 60 km/h, jízdě po dálnici, kolona, souvislá jízda vozidel po obou stranách, atd.) vozidlo zastane automatický bezobslužný režim. Řidič se může věnovat jiným aktivitám, např. číst noviny. V momentě, kdy by se situace nějak změnila, např. kolona pomalu jedoucích vozidel se rozjela, nebo se změnila viditelnost vodorovného značení komunikace, systém vyzve řidiče, aby sám převzal řízení. V situaci, která je pevně definovaná se skutečně řidič nemusí věnovat řízení vozidla a případné škody na sebe bere výrobce vozidla. Viz. https://www.youtube.com/watch?v=WsiUwq_M8lE.

4) V této úrovni již nebudeme vyzváni, abychom převzali řízení. Vozidlo bude umět se ve všech situacích zachovat lépe. Stále však musíme být v jasně definovaném prostředí. Např. zaparkování vozidla v parkovacím domě bez přítomnosti řidiče. Ten sice nemůže převzít řízení, ale scénář je natolik pevně daný, že se nepředpokládá jeho zásah. Auto jede samo, je však ještě vzdálenou budoucností, aby tak jezdilo naprosto bezpečně v městském i mimoměstském prostředí. Je zapotřebí, aby se přizpůsobila i infrastruktura a byla schopna poskytovat nezbytné informace vozidlům. Jedná se velice pokročilý systém autonomního řízení.

5) Jedná se o plnou automatizaci. Auto se umí chovat zcela samostatně v jakémkoliv provozu a prostředí. Např. kdy si zavoláte robotické taxi a ono přijede bez řidiče. Dopravní prostředek zvládne úplně všechny jízdní situace na všech typech komunikací, uvnitř tak už nebude potřeba volant, ani většina dalších ovládacích prvků.

Zpět