4 asistenční systémy, které musí mít bezpečné auto

Požadavky na bezpečnostní výbavu aut se neustále mění. Například elektronický stabilizační systém ESC, který dnes bereme za podobnou samozřejmost jako třeba ABS, začal být zohledňován v testech EuroNCAP teprve v roce 2009. Pokud chtěl výrobce získat plný počet hvězd, musel tento systém zajistit ovladatelnost auta při náročných zkouškách, které zahrnovaly i prudké změny směru až o 270° v rychlosti 80 km/h. Od roku 2014 se „stabilizace“ stala povinnou výbavou nových aut a dosáhla takové technické úrovně, že organizace s jejími testy přestala.

V současnosti sledují odborníci EuroNCAP čtyři hlavní typy bezpečnostních asistentů, bez jejichž dobré funkčnosti nelze získat plný počet hvězd ani v případě, že by ochrana při nárazových zkouškách byla zcela bezchybná. To samo o sobě ukazuje, za jak důležité je považuje pro ochranu lidí na silnicích.

1. Nouzové brzdění auto-auto

Jedním z nejčastějších typů nehod na evropských silnicích je nedobrzdění za jiným autem, obvykle z nepozornosti. EuroNCAP proto od roku 2014 testuje schopnost auta v takové situaci autonomně zpomalit či zastavit. Zpočátku se systémy AEB (Autonomous Emergency Braking) dělily podle použité technologie na ty určené pro nižší rychlosti (zpravidla s využitím kamer) a pro vyšší rychlosti (s pomocí radaru). Tomu odpovídalo i oddělené testování a hodnocení. Dnešní systémy už zvládají všechny rychlosti, a tak byla pravidla v roce 2020 aktualizována.

Nouzové brzdění se v současnosti testuje ve čtyřech scénářích při různých rychlostech a vzdálenostech: když auto vpředu náhle zastaví, když jen zpomalí, když jede pomalou rychlostí a když nečekaně vjede do jízdní dráhy ze strany. Zkouší se také funkčnost při částečném překrytí aut, a to z obou stran. Zohledňuje se i systém varování řidiče předtím, než vůz začne sám brzdit. Schopnost zabránit srážce s chodcem a cyklistou je zatím hodnocena samostatně.

2. Monitorování posádky

Jednoznačně nejdůležitějším prvkem ochrany posádky v každém autě byl a je bezpečnostní pás. Bez něj jsou všechny ostatní systémy zbytečné. Proto už od roku 2002 zkoumá EuroNCAP to, jak jednotlivé automobilky na nezapnuté pásy upozorňují. Také tento systém se stal povinnou výbavou, nejprve na předních sedadlech a později i na zadních. Postupně nicméně přibyly i další systémy sledující především řidiče. Únava a nepozornost za volantem způsobují tragické nehody, a tak se od roku 2020 při hodnocení bezpečnosti aut zohledňuje také jejich schopnost rozeznat a řešit nebezpečné situace, kdy řidič z nějakého důvodu nevěnuje pozornost jízdě.

3. Hlídání rychlosti

Rychlost má přímý dopad na četnost i závažnost dopravních nehod a dodržování rychlostních limitů přispívá nejen bezpečnosti, ale také plynulosti provozu. EuroNCAP s hodnocením systémů SAS (Speed Assist System) začalo v roce 2009 a v roce 2018 pak testování aktualizovalo s ohledem na moderní adaptivní tempomaty a další nové technologie. V současnosti sleduje to, jak účinně a spolehlivě vůz řidiče informuje o povolené rychlosti, jak ho upozorní na její případné překročení a zda se dokáže sám držet rychlostního limitu.

4. Asistent jízdy v pruhu

Vyjetí z pruhu, ať už mimo silnici, nebo do protisměru, patří k nejnebezpečnějším situacím vůbec. EuroNCAP od roku 2014 (s aktualizací v roce 2018) vyhodnocuje dva typy asistenčních systémů pro udržení v pruhu: Lane Keep Assist (LKA) upozorňuje řidiče a citlivě pomáhá držet správný směr, pokud hrozí postupné přejetí středové čáry či okraje silnice, Emergency Lane Keeping (ELK) pak zasahuje mnohem výrazněji v kritických situacích, kdy je pro udržení auta na silnici potřeba okamžitá a rázná reakce. Oba systémy se testují na různých typech silnic, včetně těch, kde okraj není značený čárou. Body navíc mohou automobilky získat za účinný systém hlídání slepého úhlu.