Bizarní bezpečnostní systémy, které se (naštěstí) neujaly

Různé systémy pomáhající chránit cestující či zvyšovat komfort jízdy inženýři vymýšlejí a zdokonalují stejně dlouho jako samotný automobil. Dnešní auta jich mají desítky a neustále se objevují nové. Některé nápady ale zůstaly v propadlišti dějin, protože byly nepraktické, nebo i vyloženě bláznivé.

Bizarní bezpečnostní systémy, které se (naštěstí) neujaly

Klec na chytání chodců zní spíš jako mučící nástroj.

Bezpečnostní pás byl vyhlášen jedním z nejužitečnějších vynálezů lidstva a i bez mnoha dalších vychytávek si dnes cestování autem nelze představit. I když si řidiči mnohdy o jejich přínosu myslí své (dodnes kolují různé mýty třeba o ABS), v praxi zachraňují spousty životů. Některé bezpečnostní a asistenční systémy se ale neujaly nebo vůbec do nedostaly výroby zcela oprávněně. Tady je výběr těch, které se nám podařilo dohledat.

Raketové brzdy

Raketové brzdy měly sloužit k nouzovému zastavení vozu se zpomalením až 2 G. Proč se něco takového v roce 1946, kdy auta nedovedla ani zdaleka brzdit s dnešní intenzitou, vůbec neujalo? Nejspíš proto, že šlo o skutečné malé rakety s tekutým palivem, které by v případě nehody mohlo způsobit intenzivní požár. Už jen samotný zážeh brzdné rakety v nouzové situaci mohl něco nebo někoho upražit.


Vyskakovací čelní sklo

Automobilka Tucker, která si zakládala na revolučních nápadech, existovala jen krátce. Její auta přitom rozhodně neměla nouzi o originální řešení. Model Tucker 48 z roku 1948 měl čelní sklo, které šlo zevnitř snadno vysadit. Bylo to kvůli tomu, aby jím pasažéři v případě čelního nárazu snadno „prolétli“. Okno jim jednoduše mělo uhnout z cesty. Naštěstí se už o rok později objevila auta s bezpečnostními pásy. Tucker 48 měl ale i další podivný vynález: před spolujezdcem byla polstrovaná sekce, kam se mohl v případě hrozící nehody schovat.


Vodou plněné nárazníky

Jednou z cest, jak se na přelomu 60. a 70. let snažili inženýři vylepšit bezpečnost, měly být nárazníky naplněné vodou. Kapalina v malých gumových nádržkách přichycených na klasickém nárazníku měla při střetu utlumit náraz a doma si pak každý mohl vodu snadno doplnit. Jak to mělo fungovat si můžete prohlédnout v dobovém videu.

Lepivá kapota

Google, respektive jeho pobočka Waymo specializovaná na vývoj a provoz autonomních vozidel, si v roce 2013 patentovali lepivou kapotu. Nápad je jednoduchý: chodec by při střetu s vozidlem nebyl sražen a odražen, ale jednoduše by se přichytil na kapotu, takže by nehrozila žádná následná zranění. Zásadním problémem ovšem je, jak vyřešit, aby kapota lepila jen a pouze při střetu s chodcem. Podle patentu by lepivá vrstva byla ukrytá pod vrchní slupkou, kterou by náraz chodce rozbil. Na realizaci zatím nedošlo.


Ukazatel odstupu

Jednoduchý asistenční systém vymyslel v dávných dobách automobilismu jistý Charles Adler Jr. Na rychloměr přidal ukazatel, který řidiči sděloval, kolik délek auta by měl při dané rychlosti činit odstup od vpředu jedoucího vozu. Praktické řešení by jistě mnoha řidičům prospělo i dnes, nikdy se však neujalo.


Přísavkové pneumatiky

Pneumatiky s přísavkami zní jako něco, co patří jenom do bláznivého animáku. Společnost Pennsylvania Tire Company je nicméně v roce 1910 skutečně vyvinula. Měly přinášet skvělou přilnavost za všech podmínek, hlavně na mokru a ledu. Jestli fungovaly vlastně nevíme, ve skutečném světě plném špíny a nerovností bychom na to však příliš nesázeli. Problémem mohl být i jízdní odpor, který pneumatika musela při běžné jízdě mít.


Lapač chodců

Staré parní lokomotivy měly takzvaný „lapač krav“, přední radlici, která z cesty odstraňovala případný sražený skot. Společnost O’Leary Fender Company se v roce 1907 rozhodla myšlenku adaptovat do aut a připravila jakousi klecovou konstrukci na zachytávání sražených chodců. Při jízdě měla být složená a řidič ji mohl rozložit těsně před hrozícím střetem. Že nikdo nechtěl jezdit s klecí před autem je asi jasné. A že je lepší snažit se hrozícímu střetu zabránit než rozkládat klec snad také.


Identifikační cedulky

Ujetí od nehody je bohužel až nečekaně častý nešvar. V době kamerových systémů bývá dopadení takového hříšníka jen otázkou času, ve 30. letech dvacátého století to ovšem bylo jinak. A tak jistý právník v New Jersey vymyslel systém identifikačních cedulek, které by za sebou auto nechalo při střetu – tehdy bylo myšleno především na střet s chodcem. Asi není třeba dodávat, že aby něco takového fungovalo, muselo by to být povinné. Z vynálezu se však povinnost nestala.

Zdroje: Jalopnik, CarThrottle, CBC, Neatorama, Samove


Zpět