Vycouvání z řady aut je stres. Pomáhají kamery a senzory
Je to situace, která připomíná loterii a nemá jednoduché řešení. Na jedné straně musí řidič při couvání z parkovacího místa dát ostatním přednost a případná nehoda bude jeho vina. Když ale vedle něj stojí třeba velké SUV a nemá nikoho k ruce, nezbývá mu, než vyjíždět naslepo. Místo ohleduplného přibrzdění se od projíždějících aut navíc často dočká klaksonu.
Při couvání z parkovacího místa pomáhají asistenční systémy předejít nehodě.
Jak se zachováte vy, když před sebou vidíte někoho couvat z nepřehledného příčného stání? Představíte si sami sebe v jeho situaci a zpomalíte, nebo si prostě řeknete, že to není váš problém a máte přednost? V této situaci, kdy se navíc lidé za volantem zpravidla nevidí, je velmi těžké odhadnout chování druhého a na místě je maximální opatrnost. Jak se s ní správně vypořádat?
- Obecně je lepší do parkovacího místa couvat, než zajíždět popředu. Výjezd je pak snazší a bezpečnější. Ne vždy je to však možné, například když z kufru potřebujete vyndat kočárek nebo naložit velký nákup.
- Pokud někdo cestuje s vámi, nechte si od něj ukázat, že je bezpečné vyjet.
- Při couvání sólo vyjíždějte pomalu a plynule, abyste pro ostatní byli čitelní a mohli na vás reagovat.
- V ideálním světě by vás přijíždějící řidiči měli pustit, ať už ze slušnosti, nebo prostě proto, že tím předejdou nebezpečné situaci, která může způsobit nepříjemnosti oběma stranám. Povinnost to ale není a přednost si nemůžete vynucovat. Buďte připraveni couvání kdykoliv přerušit a nepodléhejte emocím.
Situaci výrazně usnadňují dnešní bezpečnostní systémy. Asistent pro bezpečné vycouvání s pomocí kamerového systému, senzorů či radaru monitoruje oba směry do poměrně velké vzdálenosti. Dokáže tak včas detekovat nejen auta, ale i cyklisty nebo chodce blížící se ze stran či zezadu. Při couvání na ně řidiče upozorní zvukem i výstrahou na displeji, a pokud vyhodnotí situaci jako krizovou, může díky propojení se systémem autonomního nouzového brzdění sám zastavit, aby zabránil srážce.
Řidičovy druhé oči
Celé to začalo v 80. letech, kdy se v zadním nárazníku objevily první parkovací senzory. Řidiče dokázaly pomocí ultrazvukových vln varovat před pevnou překážkou – čím blíže k ní auto bylo, tím intenzivnější byl zvukový signál z reproduktorů. Některé vyspělejší verze systému dokonce používaly jednotlivé reproduktory uvnitř auta pro prostorové rozlišení toho, na jaké straně se překážka nachází.
S příchodem barevných displejů se objevila i jednoduchá grafika, díky které bylo snadnější představit si při couvání zbývající vzdálenost. Současně se parkovací senzory rozšířily i do předních nárazníků. Nově je dokonce povinnou výbavou všech aut prodávaných v Evropě parkovací kamera, například v USA to nicméně platí již mnoho let.
Moderní auta, zejména ta z vyšších tříd, však jdou ještě mnohem dál a snaží se předcházet nejčastějším rizikovým situacím. 360° kamery s vysokým rozlišením poskytují přehled o dění kolem auta, stále rozšířenější je automatické parkování, kdy auto dokáže zaparkovat i vyparkovat samo, a jednou ze zajímavých novinek pro méně zkušené řidiče je také asistent pro couvání s přívěsem. Velmi užitečný je systém, který po zastavení auta podél silnice nedovolí otevřít dveře, pokud zezadu přijíždí auto. Dokáže tak zabránit například tomu, aby netrpělivé dítě otevřelo dveře nebo rovnou vyběhlo přímo do provozu.